participants: Zbyněk Baladrán, Willi Najvar, Fritz Quasthoff, Vangelis Vlahos
Kungsbro strand 19, Stockholm, Sweden, www.indexfoundation.se
6.3. – 3.6.2007
V Instalačním modelu Fragmentu # 4, který byl instalován v Indexu, v rámci dlouhodobé spolupráce s názvem Synonyma, se setkají dvě zcela odlišné pozice, které naznačují rozpětí celého projektu.
Vangelis Vlahos /GR/ je umělec, který se dlouhodobě zabývá srovnáváním a výstavními konfrontacemi jazyků architektury s politickou a ekonomickou mocí. Instalace Vangelise Vlahose koncipovaná pro projekt Monument to transformation je založena na financování rekonstrukce bývalé budovy bosenského parlamentu v Sarajevu řeckým státem a obecně se zabývá rolí Řecka na Balkáně za posledních 15 let. Budova parlamentu v Sarajevu je výškový dům postavený v roce 1974 dle amerického modernistického stylu šedesátých a sedmdesátých let. V této budově, jež byla silně poškozena během války v Jugoslávii na počátku 90. let a jež je často nazývána posledním „válečným mezníkem“, budou sídlit vládní organizace Bosny a Hercegoviny.
Rekonstrukci budovy financuje z 80,4% (13,5 milionu eur) řecká vláda, a to v kontextu Řeckého plánu na hospodářskou obnovu Balkánu (ESOAV), což je státní mechanismus, jehož cílem je zvýšení vlivu řecké zahraniční politiky a hospodářské diplomacie v jihovýchodní Evropě.
Budova, jež byla opuštěna ve formě skeletu po více než 13 let a v současné době prochází rekonstrukcí, bude přejmenována na Budovu přátelství mezi Řeckem a Bosnou a Hercegovinou. Nového otevření se dočká na konci května roku 2007.
Projekt samotný sestává ze dvou architektonických modelů a archivu a zaměřuje se na kontext specifické rekonstrukce ve vztahu k řecké politice na Balkáně od doby zničení budovy do současnosti.
Budovu parlamentu v Sarajevu zobrazují oba architektonické modely. Konstrukce prvního modelu je založena pouze na obrazech nalezených na Internetu (a to hlavně obrazech, na nichž je budova poničena válkou), kdežto konstrukce druhého modelu vychází ze skutečných architektonických výkresů a ilustrací, které představují budoucí obraz budovy (který mi poskytly stavební společnosti, které mají rekonstrukci budovy na starosti).
Spolu s architektonickými modely je zobrazen archiv, který zahrnuje materiál z různých zdrojů (média, Internet, státní archivy atd.). Konkrétně zahrnuje nalezené obrazy budovy, technické plány a znázornění, jež zaznamenávají postup rekonstrukčních prací, měsíční zprávy o postupu prací, zprávy a texty týkající se dohody o rekonstrukci uzavřené mezi Řeckem a Bosnou a novinové články a texty o roli Řecka na Balkáně, kde se paralelně k hospodářským dohodám informuje o aktivitách řeckého ministerstva zahraničí v oblasti od roku 1992 do současnosti.
Zbyněk Baladrán vystavil výběr ze soukromého archívu amatérského fotografa Williho Najvara z Brna. Zbyněk Baldrán jako jeden iniciačních výzkumů pro Monument Transformace začal průzkum rodinných a soukromých archívů fotografií a filmů. V inzerátu, který publikoval v denním tisku, oslovil všechny, kdo mají zájem, aby mu zaslali fotografie tematicky spojené s blíže nespecifikovanou “proměnou” ze svých rodinných archívů.
Touto cestou objevil rozsáhlý fotografický archív Williho Najvara čítající několik tisíc černobílých negativů, který vyniká nejen tím, že pokrývá posledních padesát let, ale především ojedinělou fotografickou kvalitou jednotlivývh záběrů i překvapivě encyklopedickým spektrem fotografova zájmu (rodiný život, přátelé, pracovní fotografie ze stavební školy, na níž vyučoval, oficiální politické manifestace, pouliční fotografie z doby sametové revoluce...).
Klíčovou otázkou pro Baldrána je proč a především jak takový archív vystavovat. Vytvořil systém diagramů a textovou konstrukci zdůvodňující klasifikaci obrazových sérii i výběr témat i jednotlivých fotografií.
Tato konstrukce je částečně inspirována autobigrafickým textem českého experimentálního básníka a překladatele Josefa Hiršala Píseň Mládí. Hiršal v tomto textu přichází s relativně jednoduchou a přitom radikální formou, jak napsat valstní autobiografii. Celá autobiografie má formu jedné věty, přičemž poznámky nad jednotlivými slovy této věty rozvádí informace z jednotlivých slov, v poznámkách pak další poznámky odkazují k další vrstvě poznámek, atd. Vznikla tak několikavrstevnatá struktura postupně se rozbalujícího textu.
Vystavením archívu Willyho Najvara Baladrán formuluje novou podobu své metody. Na jedné straně inspirované zájmem o archeologii subjektivních obrazů minulosti, na straně druhé kreativním převzetím a transformací historické metodologie, v tomto případě pocházející z oblasti experimentální literatury 60. let 20. století.
